Blog

Kolem Čech VI. - České Švýcarsko

Cesta kolem Čech.


2007-09-28 15:45:00
17. až 19. srpna jsme při Cestě kolem Čech zavítali do Česko-saského Švýcarska. Původní plány na trasu byla jedna věc, reálně prošlá trasa věc jiná, ale změn v trase v žádném případě nelituju a jsem rád, že jsme si tento národní park tak krásně prošli.
Stručná trasa pro první den obsahovala Krásnou Lípu, Kyjov, Zadní Doubice a Na Tokáni (s odbočkami asi 26 km). Druhý den Na Tokání - Jetřichovice - Vysoká Lípa - Mezní Louka - Vysoká Lípa (asi 23,5 km). A poslední třetí den Vysoká Lípa - Mezná - Mezní Louka - Hřensko - Labská Stráň - Dolní Žleb (asi 27 km). Takže dohromady jsme zde ušli nějakých 76,5 kilometru, což zrovna není špatné číslo na to, když vezmu v potaz členitost terénu a kolik jsme měli cestou zastávek a vyhlídek.

Po prvotních plánech a odhadech, jak se bude jednat o velkou skupinu jsme se v Praze na Holešovicích sešli jen já, Nakor (Honza) a Quickbeam (Martin). Potty se zalekla počasí a Maryška, která se k nám slibovala přidat později, pro změnu dala přednost rodičům. Počasí opravdu nevypadalo zprvu zcela optimisticky, ale předpověď stála na naší straně. Po příjezdu do Krásné Lípy jsme absolvovali téměř povinnou návštěvu v místních potravinách, abychom nakoupili nějaké ty zásoby. Mezitím začalo drobně pršet, ale my jsme se tím nenechali odradit a vyrazili na naši cestu. Cestou do Kyjova jsme toho moc zajímavého ani neviděli, kromě pastvy šílených krav a zuřivého trabantisty s vozíkem, který okolo nás projel ze tří různých směrů. Asi testoval výkon svého vozu.

Za Kyjovem jsme se konečně ponořili do národního parku, v tu chvíli přestalo pršet a vysvitlo Slunce a my hned na začátku strávili asi hodinu při prolézání skal v okolí Kyjovského hrádku. Místy byly průchody velmi nízké nebo velmi úzké, ale dostali jsme se všude, kam jsme chtěli. Sice po jakémkoliv hrádku nebyly nikde ani zmínky, ale skály to byly pěkné. Od Kyjovského hrádku jsme k Turistickému mostu, kde jsme si udělali odbočku k dalšímu místnímu hrádku, k Brtnickému. Opět pěkné skály, jen jsme si cestou museli dát pozor na práci na silnici. Údolím Křinice jsme došli do oblasti bývalé obce Zadní Doubice, z několika domů, co tam stávaly, byly ještě v lese podél cesty rozpoznatelné základy, na německé straně jeden statek zůstal až do dnešních dnů - obyvatelé měli během odsunu to štěstí, že bydleli na pro ně správné straně hranice. Od hraničního přechodu vedla krátká odbočka k památníčku obětem pochodu smrti, který se zde odehrál před koncem války. Z Doubic jsme pokračovali po modré nejdříve skalami nahoru a poté opět dolů. Udělali si malou odbočku k Hadímu prameni, který jsme ochutnali, takže nejspíš nebyl otráven žádným hadím jedem, a k Černé bráně. To, že se blížíme do míst, které se nejspíše černým nazývá podle skutečnosti, jsme začali tušit od chvíle, kdy se skály z obou stran povážlivě blížily k cestě. Na informační tabuli jsme se dokonce dočetli, že v této rokli rostou rostliny, které patří obvykle to vyšších nadmořským výšek, a že se zde nachází také jeden mech, který by měl při Slunci světélkovat. Nesvětélkovalo bohužel nic. Na konci rokle jsme na Černou bránu narazili, kluci se rozhodli prozkoumat, co je za ní a já si mezitím hrál s foťákem a stativem. Ten flek na fotce před branou jsem já. První den jsme zakočili už jen cestou k našemu ubytování Na Tokání. Jenom ta cesta byla tak klikatá, že jsme uplně ztratili přehled, za jakou zatáčkou by se už měly budovy objevit. Ubytovali jsme se v celku pěkném pokoji a vyrazili do vedlejší hospody na Svijany. Bohužel zrovna podávali večeře jen pro hosty, takže jsme si každý vypili po jednom pivě a vrátili se k nám. Zde jsme byli slovy "každý nácek má svůj tácek" pokáráni, že jsme si pro objednané pivo nedali už tácky na stůl. Během pozdního večera se k nám přidali další dva účastníci Muad'dib (Vojta) s Danou.

Mariina skála nad Jetřichovicemi

V sobotu jsme se probudili do slunečného dne, tak jsme po snídali mohli vyrazit na další poznávání Českého Švýcarska. Rozhodli jsme se pro cestu směrem do Jetřichovic přes několik krásných vyhlídek. Z Vilémininy stěny jsme se podívali na Mariinu skálu a z Mariiny skály pak zase na pozůstatek po nedávném požáru. Z Jetřichovic jsme šli údolím potoka k Dolskému mlýnu, kde se před desítkami let natáčela Pyšná princezna. Nějak jsem to tam nepoznával, ale to bude nejspíš tím, že mlýn mezitím pěkně zchátral a že už jsem ani tu pohádku dlouho neviděl. Byl zde jen malý problém s přístupem k mlýnu. Cesta vedla po jednom břehu Kamenice a mlýn byl na druhém. Říčka si však prorážela cestu přes zbytky starého jezu a bylo zde zaklíněno nějaké to dřevo, po kterém jsme přelezli na druhou stranu. Sice jsem si namočil botu, ale stane se. Od Dolského mlýnu jsme měli před sebou prudké stoupání zpět na úroveň okolního terénu do Vysoké Lípy. Zde jsme navštívili kemp (odkaz: Intercamp Vysoká Lípa), kde jsme se chystali přespat, odložili pár nepotřebných věcí a vyrazili na další cestu. Prolezli jsme si Loupěžnický hrádek Šaunštejn, prošli kolem Malé pravčické brány a kempem na Mezní louce, kde při zajišťování cesty už pro nás neměli místo. Cestou zpět jsme si ještě při západu Slunce udělali druhou odbočku na Šaunštejn a pokochali se pohledem na zapadající Slunce.

Třetí den vypadal stejně pěkně jako ten předchozí, takže jsme posnídali a vyrazili. Tentokrát jsme se rozhodli pro další zajímavosti zdejší oblasti a to plutí na lodičkách soutěskami. Cestou ke startu plavby jsme tudíž opět absolvovali klesání do rokle k říčce Kamenici. Za lodičky jsme zaplatili 50 korun, aby nás svezl nějakých 200 metrů. Takže taková celkem i nuda. Třeba ta druhá, Tichá soutěska, bude z lodě zajímavější. Ale je zase třeba říct, že přístupová cesta, co jsme šli pěšky, za návštěvu zase stála. Po lodičkách nác zase čekalo stoupání z rokle nahoru a z Mezné znovu zamířili na Mezní Louku, kde už jsme byli předešlý den. Odtud jsme se ale podél pískovcových skal vydali k Velké Pravčické bráně, odkud byly i pěkné vyhlídky do okolí. Z Pravčické brány jsme sešli k Labi do Hřenska, kde jsme prošli děsným vietnamským tržištěm, které bylo přeplněno nelegálně vypálenými DVD (filmy jako Simpsonové nebo Transformeři určitě ještě v tu dobu na DVD nevyšly). Dále, jak je možná vidět i na té fotce, mě pobavilo, jak veřejně prodávají léčiva. Nějak pochybuji, že k tomu mají potřebné povolení a také pochybuju, že přímé sluneční světlo je vhodné skladovací prostředí. Taky se slečna prodávající ihned schovala za dveře, když si všimla, že chci fotit.

Pravčická brána

V Hřensku jsme se rozdělili na dvě skupiny, já, Nakor a Martin jsme se ještě vypravili nahoru přes Labskou Stráň na vyhlídku k Belvederu. Vojta s Danou šli podél silnice přímo na vlak do Dolního Žlebu, kde jsme se plánovali setkat. Stihli však dřívější vlak a tak na nác počkali až v Děčíně, kde konečně našli fungující bankomat a tak se mohli pořádně najíst. My tři zbývající, jak jsem zmínil, jsme se vydali na vyhlídku nad Labem, kde jsme si dali malou svačinku v podobě grilovné klobásky a potom hledali cestu dolů k Labi. Schodiště jsme našli, ale jak je vidět z fotky, nebývá zrovna často používáno a udržováno. Ale dolů jsme se po něm dostali. Dole jsme ještě chvilku šli podél silnice k přívozu, který nás přepravil do Dolního Žlebu, odkud jsme už jeli vlakem do Děčína za Vojtou a Danou a pak i do Prahy. Cestou v ryhlíku jsme se rozhodli, že si uděláme pohodlí, a zuli si boty. Martin nás ale bohužel opustil, že odmítá sdílet naše hodnoty. Před Prahou se začalo silně zatahovat a každou chvíli oblohu osvětlil blesk, tak jsme jen doufali, že včas dorazíme domů, aniž bychom zmokli. Při vystupování na Hlavním nádraží jen drobně mrholilo, takže to vypadalo v pohodě. Jaké jsem to pak měl překvapení, když jsem na Strašnické vystoupil z metra. Ve vestibulu se tísnil dav lidí a venku lilo jak z konve. Tak jsem nasadil pláštěnku a vyrazil ven. Průtrž to byla pořádná a já si říkal, jak to bylo pěkný, že jsem si u Dolského mlýna botu namočil jen lehce. Tady jsem se totiž musel nad kotníky brodit vodou v ulici a při přecházení svažující se ulice u nás mi proud málem podtrhl nohy. Taky mě v jedno místě překvapila hloubka jezírka u domu, když mi voda sahala až po kolena. Domů jsem se ale dobrodil bez problému a až na tento závěr musím říct, že se nám výlet i počasí nad míru vydařily.

více fotek je ve fotogalerii: Cesta kolem Čech VI. Českosaské Švýcarsko


Nový komentář:


Napiš číslici šedesát šest:

Bez přihlášení komentujete jako Anonym a musíte zadávat antispamovou číslici.


Celkem komentářů:1


Anonym - 2015-06-03 15:09:54 - č. 200
S partou jsme minulý rok projíždělí tuto oblast na kole a moc se mi tam zalíbilo, že se mi tento rok dokázalo podařit přemluvit manželku na rodinnou dovolenou. Manželka samozřejmě hned okukuje nějaké slevy a tady http://www.topsleva.cz/pobyty/ceske-svycarsko se nám podařilo najít pěkné ubytování v Českém Švýcarsku, tak se na to nesmírně těším.

Optimalizováno pro aktuální verze Mozilla Firefox, Netscape Browser, Opera. Internet Explorer se občas může lišit.
Valid CSS - Valid XHTML 1.0 Strict - ©2000-2007, milioi

  • Přihlášení
  • nikdo není přihlášen
  • Jméno:
  • Heslo:
  • ?
  • registrace

  • Vzhled:
  • více