Blog

Kolem Čech V. - Šluknovský výběžek

Cesta kolem Čech.


2007-06-06 14:30:00
O víkendu 2. a 3. června 2007 proběhla již v pořadí pátá etapa naší Cesty kolem Čech. Tentokrát jsme obešli nejsevernější konec České republiky - Šluknovský výběžek.
Účastnili se: já, Bořík, Honza, Maryška, Muad'dib, Nakor II, Potty a Wan-Thalf.
Pokud jsou mé výpočty správné, tak jsme ušli nějakých 55 kilometrů - údaje z GPS opět nelze zcela dobře použít, neboť si celkový součet nějak nedokázal poradit s nenávazností obou dní. První den jsme prošli trasu Rumburk - Království - Šluknov - Rožany - Nové Hraběcí - Lipová - Jáchym - Severní - Lobendava - Horní Poustevna. Druhý den pak Nové Křečany - Knížecí - Staré Hraběcí - Mikulášovice - Tanečnice - Mikulášovice. Původní plán sice byl navázat v Horní Poustevně a dojít do Nových Křečan, ale nějak se to nepovedlo.

Cesta na sever začala pro první čtyři účastníky již v pátek odpoledne v Bubenči, kde jsme já a Muad'dib nastoupili do Boříkovic vozu a jeli vyzvednout do Holešovic na benzínku Honzu. Cestou do Rumburku jsem občas komunikoval s Wan-Thalfem, abych zjistil, že během toho, co jsme nakupovali v České Lípě, vyrazil pěšky z Rumburku (kam dojel z Liberce) do Křečan (kde budeme nocovat). Když už tam byl, tak jsme mu řekli, že my se plánujeme v Rumburku najíst, takže se buď může dostat zpátky nebo na nás počkat. Naštěstí mu zrovna jel autobus, takže do rumburské hospody dorazil jen chvíli po nás. Navigace byla snadná, protože jsme se z lenosti rozhodli vyrazit do restaurace Pod terasou, kde jsme se stravovali při poslední návštěvě tohoto města. Bohužel tentokrát to již nebyla volba bezchybná. Dvě kuřecí kapsy připravené na způsob tataráku (tj. syrové) ten dojem poněkud zkazily. Po reklamaci nám bylo jídlo odebráno a po pár minutách vráceno dosmažené. Já jsem však přišel o jeden uřízlý kousek své kapsy, která jaksi zůstala na talíři Wan-Thalfovi. Druhým negativem byla poněkud hlučnější společnost u vedlejšího stolu, ale to se dá bez problémů zvládnout.

Po večeři jsme udělali přesun do Starých Křečan, přesněji do místního zařízení Vídeň, kde právě k tanci a poslechu hrál pan Hanzal se svým kolegou (časem dodám i více vypovídající ukázky). Zpočátku jsme byli přímého působení mírně ochráněni. Díky plnému obsazení hlavní místnosti nás paní hostinská usadila do vedlejšího salónku (ale stejně to moc nepomohlo). K pití jsme dostali Březňák za 13 korun, který po černé Svijanské Kněžně v Rumburku (ač lahvové) chutnal poněkud nevýrazně, takže pojmenování Bahňák nějak tak sedlo. Mezitím pokračovalo vystoupení pana Hanzala, který nás dokázal svým výkonem inspirovat k dalším pojmenováním (vožralej ježek v poslední křeči), či jsme se s ním pouštěli i do zpěvu: "Já jsem malej kominíček, šupsajdá, to je teda ale díra, šupsajdá" nebo "Všichni jsou už v Křečanech" a podobně. Pan Hanzal své hudební vystoupení kromě vydatného zalévání alkoholem ještě i zvládal doprovázet vtipnými průpovídkami, že by měnil varhany za tři baby, nebo o chlapovi, co vyměnil sex za oříšky. Sice si tyto dvě věci na první pohled odporují, ale copak my víme, jestli by pan Hanzal ty baby nepotřeboval zrovna na loupání oříšků. Jediné, co můžu dodat, že lituju ty nebohé děti, kterým měl jít následující den hrát na Den dětí do Kytlic. V průběhu večera jsme ještě byli přesunuti do hlavní místnosti, kde jsme měli pana Hanzala i s výhledem. Dlouho jsme tam však nevydrželi a vypravili se na Boříkovic chatu, kde jsme se ubytovali a uložili ke spánku.

V sobotu jsme vstávali v devět, abychom stihli autobus v 9:33 do Rumburka, kde byl sraz se zbytkem naší výpravy. Maryška, která zde zastupovala domorodé obyvatelstvo, již na nádraží čekala. Potty s Nakorem dorazili autobusem z Prahy několik minut po nás. Mohli jsme tak vyrazit na cestu. Hned v počátku došlo ke změně plánu a my opustili modrou turistickou a tím se vyhnuli Jiříkovu. Díky tomu jsme potkali panelovou plochu uprostřed pole s dvěmi lampami veřejného osvětlení - dle slov domorodce kdysi zárodek letiště - a několik krav, z nichž jedna trojice se skoro ztrácela ve vrzrostlé trávě.
Do Šluknova jsme dorazili někdy po poledni, takže jsme toho využili k obědu. Dle předpokladu (který se ukázal jako celkem správný), že v následujících obcích stejně nic k jídlu nebude, nám ani nic jiného nezbývalo. Zalezli jsme tak do prvního zařízení, které jsme uviděli. Dokonce zde měli i oddělený nekuřácký salónek, který jsme tímto obsadili. Bylo vidět, že s jeho výzdobou si dal někdo velmi záležet, ať už se jednalo o zrcadlovitý vietnamský obraz, futuristické digitální hodiny, mapu České republiky, miniaturní televizi ve tvaru fotbalového míče či odlepující se "kazetový" strop. I jídlo bylo docela jedlé (alespoň to moje, ale co lze zkazit na smažáku), takže na co si stěžovat. Po obědě od nás utekla Maryška, která se jala věnovat domácím rodinným povinnostem a my vyrazili z nejsevernějšího města dál na sever k severnějším vesnicím.

V Rožanech jsme si s Wan-Thalfem odskočili podívat se na místní přírodní raritu - javorovou bránu vytvořenou ze dvou stromů nahoře spojených. Bohužel však nebyla pořádně nějak vidět, protože to jsou stromy živé a plné mladých výhonků, které pohled zastiňují. Se zpožděním jsme se pak dali do dohánění zbytku skupiny, která se pak stejně kromě Muad'diba, který na nás počkal, ztratila a tak jsme na ně museli nakonec čekat my.
Cestou jsme pak v lese nalezli hromadu zrezlého šrotu, který se tvářil jako pásy od tanku, a jednu velkou pneumatiku. Bořík s Nakorem zkoušeli kov vzít s sebou, ale bohužel s ním díky jeho váze ani nehnuli. Možnost, že bysme se mohli někdy v budoucnu vrátit a vydělat na sběrných surovinách nám zhatil dřevařský traktor, který si vzápětí s velkým rámusem (jako by se k nám blížila čtyřproudá dálnice) pro tento šrot přijel, naložil ho a odvezl.

Dalším naším zastavením byla obec Lipová, kde se opět ukázala opuštěnost tohoto koutu naší země. Nepamatuju si, že bych někde viděl větší koncentraci riun a zřícenin než v tomto výběžku. Je však těžké soudit, zda je větší příčinou odsun většiny místního obyvatelstva po roce 1945, 40 let lidově demokratického zřízení či posledních 20 let současného systému. V krajině na spoustě místech zůstávájí důkazy o tom, že zdejší oblast opuštěná v minulosti ani náhodou nebyla. Velké množství zbytků křížků či soch schovaných podél cest nebo zarostlé křovím zůstávají jako němí svědkové minulých časů. Obdobně i poutní kaple a křížová cesta na vrchu Jáchym, kam jsme se vydali z Lipové. Kaple ještě celá stojí, rozbitými dveřmi je možné si jí prohlédnout i zevnitř.

Poutní kaple na Jáchymu Nádraží Horní Poustevna

Z Jáchyma jsme se rozhodli si to zamířit bez turistické značky přímo do Severní, proto jsme pod vedením Nakora vyrazili nejprve západním směrem, následně to stočili na východ a znovu na západ, abysme pak došli k malé silničce na severu, která nás západním směrem dovedla do Severní. Že je to trochu zmatečné? Nevadí. V nejsevernější obci toho moc k vidění nebylo, kromě hromad chcíplých ryb u rybníků nad obcí, a tak jsme vyrazili k jihu na vlak. Zbytek sobotní cesty přes Lobendavu uběhl bez potíží. Jen nám poněkud hrozily tmavé mraky na obloze. Pršet však začalo až v okamžiku, kdy jsme čekali v Horní Poustevně na náš vlak do Křečan. Déšť to ale byl jen krátký na pár minutek.
Vlak přijel na čas a my mohli vyrazit. Po přestupu v Mikulášovicích nás však druhý průvodčí trochu znejistil dlouhým zkoumáním naší jízdenky. Místo sedmičlenné skupiny jsme dostali sedm zákaznických jízdných, takže místo 140 kč jsme mohli platit jen 90.
Večer jsme se opět stavili ve Vídni. Tentokrát však bez hudebního doprovodu, tak jsme tam poseděli jen chvíli a vyrazili na chatu, kde jsme společně s Potty a Muad'dibem připravili pro ostatní večeři. Sice byly jisté neshody o tom, jak jídlo vytvořit, ale nakonec se vepřové, buráky, cibule a rýže povedlo smíchat vcelku jedle.

V neděli byl budíček dle dohody z večera v 7:00. Pohled z okna na deštivé počasí však ke vstávání příliš nevybízel, takže jsme tak dokázali promeškat čas k odchodu na vlak. Z toho důvodu došlo ke změně plánu: místo cesty z Poustevny do Křečan bylo rozhodnuto o cestě z Křečan do Poustevny. Déšť se mezitím změnil v téměř nepoznatelné mrholení a tak nic nebránilo výletu. Aby nám však nebylo líto, že máme nedostatek vody z nebe, tak nás Bořík na úvod protáhl vysokou trávou. Po nočním dešti byla plná vody a tak od půlky stehen dolů jsme byli všichni okamžitě mokří. Nevydržely to ani Gore-texové boty Nakora a Potty, které měly za sebou úspěšnou zatěžkávací zkoušku v Norsku. Kam se hrabe Norsko na šluknovskou trávu.

Přechod mokré louky Cesta se ztrácí v mlze Zamlžený les

Cesta do Mikulášovic pak probíhala v pohodě. Jen jsme jednou na krátko v mlze sešli z cesty, díky čemuž jsme však byli ušetřeni další vysoké trávy. Potkali jsme další z mnoha zbytků trabantů, jednu barokní sochu zarostlou ve křoví a pomník obětem první světové války postavený místním německým obyvatelstvem v roce 1926. V Mikulášovicích nás na čas opustil Honza, který dal přednost hospodě a jídlu před výstupem na Tanečnici. Bílá mlha nás ale neopouštěla, takže u rozhledny jsme usoudili, že by asi nemělo moc smysl lést po schodech nahoru. Místo toho jsme si sedli v místní osvěžovně, kde jsme byli nějakou dobu přehlíženi. Cesta dolů byla opět zahalena mlhou a aby nám nebylo líto, že nám už dokázaly boty poněkud vyschnout, čekala na nás v závěru cesty opět pěkná louka s vysokou trávou. Na Dolním nádraží v Mikulášovicích jsme pátou etapu ukončili, protože se někteří obávali, že už bysme do Horní Poustevny (nebo alespoň Vilémova) nestihli dojít. Tento asi tříkilometrový úsek tak na nás čeká do příští návštěvy tohoto regionu.

Po příjezdu jednoho vlaku na Rumburk se odpojili Potty a Nakor, kteří jeli do Prahy autobusem, a Wan-Thalf, který mířil do Liberce. Naše motorizovaná čtyřka vyrazila druhým vlakem, který taktéž jel do Rumburka, do Křečan. Sbalili jsme se, naposled ještě navštívili Vídeň a odjeli taktéž do Prahy.

více fotek: fotogalerie Cesta kolem Čech V - Šluknovský výběžek


Nový komentář:


Napiš číslici šedesát šest:

Bez přihlášení komentujete jako Anonym a musíte zadávat antispamovou číslici.


Celkem komentářů:1


Anonym - 2011-03-03 10:46:01 - č. 199

Optimalizováno pro aktuální verze Mozilla Firefox, Netscape Browser, Opera. Internet Explorer se občas může lišit.
Valid CSS - Valid XHTML 1.0 Strict - ©2000-2007, milioi

  • Přihlášení
  • nikdo není přihlášen
  • Jméno:
  • Heslo:
  • ?
  • registrace

  • Vzhled:
  • více